Příspěvek do diskuze o ministerstvu kultury aneb Gorod a kultura

pondělí 23. leden 2012 11:13

Poslal jsem tento text redakci LN jako reakci na jiný článek o ministerstvu kultury, ale v návalu jiných důležitých informací nebyl na jeho zveřejnění prostor, umisťuju ho tedy sem, kde si ho jistě přečte aspoň 60 lidí.

Kdysi navštívil Prahu ruský operní zpěvák, vypůjčil si auto, objížděl den naší zemí a pak prohlásil, že Čechija je překrásný gorod v sredu Jevropy. Argumentoval tím, že když jedeš, stále vidíš aspoň jeden dům. Gorod, opakoval. Z okolí Prahy se mu nejvíc líbil Špindlerův mlýn.  Je to otázka úhlu pohledu, tedy rozměrů. Zrovna tak je to s názorem na kulturu.

Každou chvíli se diskutuje o tom, zda vůbec máme mít ministerstvo kultury, rozhodně pokaždé, když se hledá nový ministr, což je zhruba každý rok. Nepotřebujeme ministerstvo kultury, potřebujeme kulturní politiku.

Politická vrstva, které říkám „inženýři z malých měst“, chápe „kulturu“ jako zábavu po práci, obchodu a tenisu, dnes i golfu. Životní kvalita, která maloměstským inženýrům při tom stačí a které říkám „syté bavorské městečko“, jistě materiálně není nic hrozného, nemůže ale být spirituálním cílem žádné moderní společnosti, natož státu. Nemá totiž myšlenku. Inženýři fatálně zaměňují pojmy. Nejde jen o peníze.

Kultura je částí státu, ale především je stát jenom součástí kultury a společnost celá je kulturou. Umění, živé umění i památky, které většina inženýrů stále zaměňuje s kulturou jako takovou, to je jenom vrcholem ledovce; jemu opravdu postačí svoboda, aby žilo naplno, a stát má být jen největším a inteligentním mecenášem.

Kultura je však mnohem, mnohem širší pojem: kultura je výsledkem vývoje a práce, spadá pod ni všechna historická lidská tvořivá aktivita, společenské chování, pospolitost, právo, dějiny a stát - a pak je zde oblast kumštu a společenského života, hry a kreativity, jíž také neobratně říkáme „kultura“. Nejpodstatnější souvislost s kulturou je však v hlubší sféře, v oblasti sebe-vědomí a morálního vědomí, v tom, čemu se říká identita země a národa.  Zejména, budeme-li součástí Evropské unie.

Můžeme vytvořit ministerstvo školství a kultury, jež by mělo větší vážnost díky vlivu na vzdělanost země, zrovna tak můžeme mít kupř. ministerstvo kultury, místního rozvoje, turistiky a sportu, které by bylo silné morálně i finančně, je to jedno, podstatné je, zda máme kulturní koncept této země. Otázka nestojí, zda v jeho čele má stát manažer nebo umělec – v jeho čele má stát osobnost.

Právě povrchnost debat o kultuře a jejím ministerstvu naznačují, že globální úvaha, plán, koncepce, to, čemu se říká myšlenka státu (kdo to řekl, že státy žijí a hynou myšlenkami, z nichž vznikly? [1]), na kterou jsme před lety rezignovali, nám schází a měli bychom se k jejímu hledání vrátit. Jazyk, uměny, školství, věda a výzkum, zdravotnictví, ekologie, řízení, media, etika, spravedlnost, veřejná správa, to všechno jsou úzce, existenčně od sebe odvislé oblasti, vázané kauzálně jedna na druhou a jsou to oblasti kulturní.

Moderní stát je manažerem své substance, své myšlenky. Mám dojem, že všechny problémy politické kultury, kterými tak bolestně procházíme, mají svůj zdroj mimo jiné právě také v nedostatku této myšlenky. Myslím si také, že jest ji hledat právě v kultuře a dějinných souvislostech, protože jakákoliv politika by měla být kulturní. Nejde jen o to 1 procento – bože, setinu! – rozpočtu, které by opravdu mělo být v kultivované zemi samozřejmostí, jde o to, že bychom měli říci, čím jsme byli, čím zůstáváme a čím být chceme.

Tento gorod bude buď originální svou kulturou, anebo propadne sítem. To myšlenka a jedině ona totiž odlišuje skutečný národ a opravdový stát – i součást Evropské Unie - od turisticky stále méně zajímavého regionu, ovládaného mezinárodními bankami, v němž se o posty a prachy hádají s gangstery lokální pseudopolitici bez kultury.

 

 


[1] Jenže myšlenka, na jejímž základě vznikla Česká republika, byla, obávám se, jen ta, že by nás Slováci mohli zdržovat na cestě k trhu bez přívlastků. Ukázalo se, že nás naopak v mnohém předběhli. Ať jde o zákaz odporných billboardů u silnic, přímou volbu prezidenta, hejtmanů, primátorů a starostů atd. Člověk se nemůže ubránit pocitu, že u nás to dělali politici jinak jen a jen proto, aby snáze kradli.

Alex Koenigsmark

Žádný diskusní příspěvek dosud nebyl vložen.

Alex Koenigsmark

Alex Koenigsmark

o životě, lásce a smrti

spisovatel, scénárista, přítel koček

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy